Aktuality
09/04V dubnové Xantypě najdete rozhovor s Martinem Němcem
Nečekám, až múzy laskavě zašustí křídly.
Skládá smutné písničky, maluje depresivní obrazy a píše horory. Začal s tím ještě za totality, protože svoboda je podle něj věc osobní integrity a nesouvisí s režimem. Kdyby Martin Němec nebyl Blíženec, možná by ho příliš talentů zahubilo, takhle se u něj docela dobře prolínají.
Když vzpomínáte na dětství, vyprávíte o obrazech ukřižovaných, které vám visely doma, obrovské knihovně, a o hudbě Leoše Janáčka a Sebastiana Bacha, kterou si pouštěli rodiče. Jak se vám v tom žilo? Připadalo mi to docela samozřejmé a normální. Později jsem pochopil, že to bylo štěstí vyrůstat v takovém prostředí. Rodiče (otec malíř, maminka textilní výtvarnice) sbírali lidové výtvarné umění, a to bylo vždycky plné ukřižovaných. Svůj první obrázek ukřižování jsem namaloval v předškolním věku. Ten poslední minulý týden…
Celý článek si přečtete v dubnové Xantypě
